Úvod - Home > První týden

První týden

03.11.2023 12:24

První týden nám tady uběhl až moc rychle. Omlouvám se, že zveřejňuji příspěvek až teď, několik dní jsem ho měla rozpracovaný a nebyl čas ho dokončit :-) Pro ty, kteří mají Instagram jsem téměř každý den sdílela alespoň pár fotek ve Stories, což je daleko rychlejší. Prvních několik dní jsme vyřizovali indickou sim kartu... Bylo to daleko komplikovanější, než jsme si mysleli. Nakonec se vše dořešilo a manžel má teď v mobilu indickou elektronickou sim kartu a je tak neustále připojen k internetu a může objednávat uber taxi apod., kdekoli potřebujeme. Sim karta je napsaná na Vickyho (několikrát si jeho i sebe fotili, snímali otisky jeho prstů, sepisovali všechny údaje atd.) a může ji sdílet s mým manželem jako s rodinným příslušníkem :-D

V sobotu, den po našem příletu, slavil Pratik 23. narozeniny. Měl volno až pozdě v noci, ale rozhodně chtěl přijít k nám na hotel v den svých narozenin, abychom se mohli společně modlit a promluvit všechny Boží věci do jeho života. Přivezli jsme mu z Česka k narozeninám medovník (cestu docela zvládl, jen měl malinko jiný tvar :-)), který mu hodně moc chutnal (nic podobného v Indii nemají). Také všechny ostatní dárky se mu velice líbily. Povídali jsme a hlavně jsme se modlili... Pratik se modlil a přimlouval za všechny ztrápené a zraněné lidi v nouzi a předkládal Bohu všechny významné události, které se v současnosti odehrávají. Dlouho Pánu děkoval za všechno, co pro něj udělal a jak změnil a naplnil jeho život. Vyznával, jak Ho touží následovat a víc a víc poznávat. Během této naprosto úžasné upřímné modlitby jsem byla přemožena vděčností a dojata až k slzám. Nově jsem si uvědomila, kde by tento kluk asi dnes byl a jestli by se k němu vůbec dostalo evangelium, kdybychom se tehdy před téměř sedmi lety v jednom obchodním domě nepotkali a potom pár dní na to na sebe "náhodou" znovu nenarazili v jiném obchodním domě v jiné části Bombaje, nezačali se víc bavit, nepozvali ho k sobě domů během Vánoc a nevedli ty desítky a desítky rozhovorů, kdy se vyptával na Ježíše a postupně se Mu víc a víc otvíral, jak Jím byl víc a víc uchvacován... Bohu patří všechna Sláva! Máme z Pratika radost. Vyrostl z něj kluk, který má všechny důležité věci správně srovnané a Ježíše jako tu vůbec nejdůležitější osobu v univerzu, kterou nade všechno respektuje a ctí. Věříme spolu s ním, že Bůh pro něj a skrze něj ještě připravil hodně dobrého a slavného!

V neděli jsme byli u Vickyho. Téměř všichni, kteří chodili na naše shromáždění konaná u něj doma, jsou pryč. Jeho teta a babička zemřely (díky Bohu, že jsme je mohli předtím vést k Ježíši, že se Mu cele vydaly a žily s Ním!) a další rodiny ze sousedství, kde postupně téměř všichni přijali Ježíše a někteří chodili pravidelně na naše shromáždění, se odstěhovaly. Nicméně vždycky někdo přijde :-) Tentokrát kromě jiných dorazila Vickyho příbuzná se synem. Tato mladá žena Deepika se nachází v náročné životní situaci - zemřel jí manžel a manželova maminka, u které bydleli, jí vyhnala. Odešla tedy bydlet ke své mamince, ale tam už také nemůže nadále zůstávat. Její maminka dřív odmítala Ježíše, ale když jsme byli v Indii naposledy, byla už připravená a odevzdala Ježíši svůj život. Vicky říkal, že to vzala opravdu hodně vážně, čte Bibli, chodí do církve... Sláva Bohu! Minule tato její dcera nechtěla Ježíše přijmout. Teď v neděli jsme povídali a ona se zcela otevřela a Ježíše i spolu se svým synem vyznala jako svého Pána a Zachránce. Modlili jsme se za ně a věříme, že Bůh má pro ně nadpřirozené řešení jejich situace a vskutku nový začátek. Haleluja! Modlili jsme se také za Vickyho maminku, která si před pár dny zlomila nohu, když uklouzla na silnici. Bůh mocně jedná, uzdravuje, zachraňuje, pozvedá....

Během týdne jsme byli opět v Bandře a několikrát se sešli a dlouho povídali s Vickym. Věříme spolu s ním, že mu přichází nové zaměstnání!

Mohan s Meganou nám více vyprávěli o své situaci... Plánovali uspořádat po našem příletu svatební oslavu, protože před půl rokem proběhla pouze úřední část jejich svatby. Jsou však hodně finančně omezení a nikdo z jejich rodiny, až na pár výjimek z Mohanovy strany, je nepodporuje. Všichni se po jejich svatbě od nich oddělili a odřízli je. Říkali nám, že my jsme v podstatě jediní, koho mají a kdo za nimi stojí a že by chtěli svoji svatbu oslavit s námi, a tak nás chtějí pozvat do restaurace "all you can eat", kam jsme před lety vzali Mohana s jeho mladším bratrem. Pevně si stáli na tom, že to chtějí celé zaplatit, tak jsme nakonec svolili. Moc jsme si společně celý večer užili. Oni se opravdu hodně najedli (bylo vidět, že měli velký hlad) a moc jim tam chutnalo. Po jídle jsme jim předali dárky, z kterých byli úplně nadšení a velký finanční dar, jímž byli naprosto šokovaní. Sdíleli jsme s nimi svědectví o našem obrácení a povídali o Boží bezpodmínečné lásce a úžasném životě s Ježíšem. V tu chvíli jsme tam u stolu zakoušeli nádhernou a přemáhající Boží přítomnost. Megana napjatě naslouchala a vidíme, jak se blíží den jejího znovuzrození. Haleluja! Jsme tak šťastní a vděční, že můžeme žít a šířit vítězství Boží ohromné a nekonečné lásky!