Úvod - Home > První polovina Sárinčina a mého pobytu

První polovina Sárinčina a mého pobytu

19.02.2024 21:38

Konečně se dostávám ke shrnutí první poloviny (přibližně týden dlouhé) Sárinčina a mého současného pobytu v Indii (manžel tady po našem odletu zůstane ještě další dva týdny). Plánovala jsem o všem referovat mnohem dříve, ale každý den (tím myslím i noc :-) byl zatím úplně naplněný. Čekala jsem na den, kdy by se toho "moc nedělo" a já měla možnost zpracovat všechny fotky a sepsat příspěvek, a ono pořád nic :-) Chceme tady čas maximálně využít, tak jsme prostě neustále v pohybu :-)

Hned zkraje pobytu jsme měli u Vickyho shromáždění. Vřele jsme se přivítali s celou jeho rodinou, předali jim dárky a potom postupně přicházeli a odcházeli lidé. Přicházeli, jak se vraceli z práce a odcházeli, jak buď někdo musel do práce (muži) nebo musel jít domů vařit večeři (ženy). Dorazila mladá žena (na fotkách v modrém), jejíž manžel byl před časem v jedné místní přestřelce zasažen několika kulkami, ale přišel "jen" o část prstu u ruky. Říkala, že začala trochu o Ježíši přemýšlet, ale chtěla modlitbu jen za manžela a požehnání pro svou rodinu. Jak jsme se za ni modlili, začala se najednou chvět a plakat. Povídali jsme jí o Ježíši a Boží lásce a zeptali jsme se, jestli by chtěla Ježíši odevzdat svůj život a učinit Ho svým Pánem a Zachráncem. Se slzami odpověděla, že ano. Vedli jsme ji v modlitbě ke spasení a vložili na ni ruce. Opět se začala třást, plakat a chytat si hlavu. Vyhlásili jsme naprostou svobodu od všech zlých sil a vítězství nad temnotou pro ni i celou její rodinu. Dlouho zůstávala pod Boží mocí... Potom nechápavě začala hýbat svou pravou paží a sdělila nám, že ji celý týden hodně bolela a teď je bolest úplně pryč. Haleluja! Stále ještě ze všeho překvapená a otřesená se nám snažila popsat, jak je úplně šťastná a že se cítí naprosto svobodná, jakoby něco zlého odešlo a ona je volná. Sláva Ježíši!!!

Každý, kdo přišel, si řekl o modlitbu a okamžitě zakusil Boží lásku a moc. Vnímali jsme silné pomazání... Mnozí hned svědčili o uzdravení. Haleluja! Přišla také žena, která se obrátila již dříve, s dcerou Nikitou (na fotkách v červeném), abychom se modlili za jejího budoucího manžela, aby ho pro ni rychleji našli (je jí totiž už 23 let). I když její maminka a mladší sestra už vydaly svůj život Ježíši, Nikita odolávala. Modlili jsme se za ni a Bůh se jí mocně dotýkal. Zeptali jsme se, jestli by chtěla Ježíše učinit svým Pánem a ona souhlasila. Haleluja!!! Sárinka s ní i s její mladší sestrou zůstává od té doby v kontaktu.

Mohanova sestřenice Seema (z Dharavi) nám několikrát psala, že k ní tentokrát opravdu musíme přijít na večeři... Po cestě slumem jsme rovnou navštívili naše známé a zastavili se s pár lidmi (viz foto). Opět jsme se viděli se Sonim a jeho maminkou (od něj jsme měli před lety pronajatou místnost na shromáždění), s mou "kamarádkou od ryb" a navštívili jsme také Mohana s Meganou. Dozvěděli jsme se, že nevlastní jen tu malou místnůstku, ve které žijí, ale že jim patří i téměř identická v podlaží přímo nad touto. Tu nevyužívají, protože tam nechali za pár rupií bydlet lidi, kteří jinak spali na ulici. Až se jim narodí miminko, tak prý zřejmě nahoře bude spát Mohan s pejskem (ten mimochodem pořádně vyrostl) a dole Megana s miminkem, nebo naopak. Dál se modlí a věří za dobrý průběh těhotenství (podle lékařů je teď vedle miminka totiž nějaká krevní sraženina) a také za peníze na porod a všechnu péči s ním spojenou. Státní nemocnice je totiž hrozné úrovně, umírají tam lidé, žádná hygiena atd. Aby je však přijali do soukromé, musí už zřejmě příští týden vyplnit všechny formuláře a zaplatit poměrně velký finanční obnos, s čímž máme na srdci jim pomoci.

Seema s manželem nás opravdu hojně pohostili (viz foto). Vše, co Seema uvařila, bylo moc dobré a speciálně pro nás nepálivé. Moc nám všechno chutnalo. Užívali jsme si skvělé obecenství a povídali o Ježíši. Nakonec dorazil i Mohan, maminka Seemy a bratr Seemy s kamarádem. Jak jsme mluvili o Boží lásce a Božích skutcích, pomazání bylo hmatatelné. Zeptali jsme se těch dvou "chlapců", jak to mají s Ježíšem. Bratr Seemy řekl, že byl párkrát v kostele a že věří v Ježíše jako v další bohy. Manžel je úžasně a názorně vyučoval o Ježíšově jedinečnosti a o tom, jak nestačí sklenici s vodou držet nebo o ní vědět, ale aby člověk nezemřel žízní, potřebuje se z ní napít. Hodně jsme se jim snažili vše vysvětlit tak, aby to opravdu pochopili, zvlášť když neuměli anglicky. Ale s pomocí Mohana a Seemy a názorných demonstrací se to povedlo :-) Ujistili jsme se, že vše chápou a zeptali se jich, jestli by chtěli vydat svůj život Ježíši a učinit Ho svým Pánem a oni oba řekli, že ano. Haleluja! V místnosti byla taková Boží přítomnost, že se chtěla modlit i Seema a všichni další, kteří v Ježíše už roky věří :-) Zároveň jsme se modlili i za všechny zdravotní problémy, které kdo měl. Mohanovi okamžitě odešla bolest ramene. Delší dobu ho rameno bolelo, protože bylo namoženo z práce (Mohan stále myje okna ve výškových budovách). Manžel Seemy byl také v okamžiku uzdraven. Už když jsme přišli, tak si stěžoval na velkou bolest v oblasti žaludku. Má novou práci, za kterou je moc rád, ale musí zvedat velmi těžké balíky, rozváží totiž do obchodů a restaurací nealko pití. Po modlitbě bolest naprosto zmizela. Sláva Ježíši! Seema s nadšením vyprávěla, jak jsem se za ní nedávno modlila, protože jí končila pracovní smlouva a nevěděla, co bude dál a Bůh jí hned po modlitbě dal skvělou práci (opět ve zdravotnictví). Náš Bůh je věrný Táta, který se dokonale stará o své děti! Všichni jsme byli přemoženi vděčností za vše, co náš úžasný Bůh dělá, že Ho můžeme znát a žít s Ním!

Také jsme se samozřejmě viděli s Pratikem! Přišel k nám do hotelu a strávili jsme dlouhý čas povídáním a modlitbami. Předali jsme si dárky a užívali si společný čas. Pratik opět přinesl slevový voucher do restaurace (jeho zálibou je zkoušet nová jídla), tak jsme si s ním užili další hodiny skvělého obecenství i tam. Vicky nás seznámil se svým kamarádem, který právě založil realitní kancelář. Setkání plánoval už delší dobu, ale až teď to časově vyšlo. Povídali jsme a strávili večer na nábřeží a kolem půlnoci stihli společně i večeři :-) Chce se s námi určitě ještě někdy znovu setkat.

Mezitím, než jsem dopsala tento příspěvek (pracovala jsem na něm po částech několik dní), proběhlo mnoho dalších událostí, o kterých zase až příště... :-) Jsme nesmírně vděční za každý lidský život zasažený a proměněný Boží láskou a mocí! Jsme nadšení, že zde můžeme předávat světlo a vidět vítězství života nad smrtí!