2. týden

06.11.2024 02:01

Během druhého týdne jsme převážně pokračovali v pastorační službě. Nejvíce jsme se věnovali Vickymu a Mohanovi s Meganou... Jeden den k nám do hotelu přišel Vicky i se svou nastávající, Priyou na předmanželské poradenství. Dlouho jsme povídali a modlili se za ně. Chtěli s námi oslavit Diwali, na které Vicky koupil Priye nové sárí, tak jsme ještě společně strávili skvělý večer v restauraci. V neděli je naplánovaná schůzka obou rodin těchto snoubenců, pojatá zároveň jako zásnubní oslava, na níž pozvali i mého manžela (bylo jim líto, že já už budu pryč). Vicky je teď hodně časově vytížený, dojíždí každý den do zaměstnání dvě hodiny tam a dvě zpátky, takže je v podstatě od rána do pozdního večera pryč. Obě rodiny se teď snaží vydělat během krátké doby co nejvíce peněz, aby mohly zaplatit svatbu, na kterou dle indických tradic musí pozvat celé příbuzenstvo (tedy několik set lidí). Jsme prý důležitou součástí jejich rodiny a na svatbě nesmíme chybět! Když jsem se jela k nim domů před odletem rozloučit, tak jsem si znovu uvědomila, jaký zázrak se v této rodině stal. Začalo to nadpřirozeným setkáním s Vickym, jeho obrácením, potom pravidelná shromáždění u nich doma, znovuzrodila se maminka a nakonec po letech i tatínek. Mezitím přijala Ježíše veliká část (desítky a desítky lidí) jejich rodiny, bombajská i vesnická a k tomu desítky jejich přátel a známých. Tolik lidí bylo proměněno a nadále zažívá Boží dobrotu! Domácí oltáře pro modly zmizely, přišla prosperita a požehnání do každé oblasti. Je úžasné pozorovat, jak Boží dílo v této rodině pokračuje! Sláva Pánu!

I Mohan s Meganou s námi chtěli tento tradiční indický svátek Diwali oslavit, tak jsme je další den také pozvali na večeři. Pořádně se najedli, bylo vidět, že měli předtím velký hlad. Než nám číšník přinesl jídlo, tak jsme jim předali dárek - peníze na ledničku (žádnou do té doby neměli). Megana začala plakat a oba říkali, že najednou už nemají hlad, jak jsou hrozně šťastní. Hned druhý den ledničku koupili a už ji mají doma (viz foto). 

Týden po mém úrazu (viz minulý příspěvek) jsme se vrátili na stejné místo (viz foto) mluvit s lidmi o Ježíši. Byl však poslední den oslav Diwali, a tak tam byl docela chaos a nebylo tedy tolik příležitostí (viz foto). 

Seema a její sestra Reema se se mnou ještě chtěly vidět a rozloučit, než odletím. Seema ale už několik dní ležela doma s tyfem a ještě nějakou další nemocí a necítila se moc dobře, tak jsme spolu strávili alespoň hodinku v McDonaldu, povídaly jsme o Ježíši a o vítězství, které v Něm máme. Haleluja!

Sláva Bohu za Jeho mocnou přítomnost kdekoli jsme! Díky Němu můžeme být měniteli lidských životů, žehnat a pozvedat všechny kolem sebe. Těším se na všechno, co ještě připravil!

Indie slaví Diwali...

Kousek od našeho hotelu

Také tomuto muži jsme dali nějaké peníze

Vicky a Priya u nás v hotelu

S Mohanem a Meganou

Dali jsme jim peníze na ledničku

Lednička už u nich doma

Po týdnu opět v Bandře

Tady se to stalo... Vidíte ten nově udělaný schod? Já jsem ho neviděla :-) Před týdnem bylo méně hodin a vše bylo více zalité sluncem, které nám svítilo do očí. 

Rozloučení u Vickyho

Momentky z ulice

Vidím z okna hotelu manžela... Vidíte ho také?

Poslední rande před odletem :-)

Seema a Reema se přišly rozloučit