Úvod - Home > Druhá polovina Sárinčina a mého pobytu

Druhá polovina Sárinčina a mého pobytu

28.03.2024 21:14

Druhou polovinu naší misijní cesty jsme si se Sárinkou také naplno užily. To největší, co můžeš na této zemi vidět a zažít, je Bůh v akci - když Bůh mluví, zjevuje, proměňuje, uzdravuje, vysvobozuje, zaplavuje svou láskou a dobrotou... Není větší radost! Snažily jsme se tady efektivně využít každý den, každý okamžik. Přišlo nám, že těch dní tady není dost a že rychle mizí...

Na další shromáždění u Vickyho přišla Nikita i Shweta, které se znovuzrodily minule. Zůstávají s námi v kontaktu a Bůh dál jedná v jejich životech. Dorazila i jiná sousedka s malým synem, která hned chtěla modlitbu. Byla naprosto otevřená a hladová. Po chvíli vydala celý svůj život Ježíši. Sláva Bohu! Na fotkách vidíš i ženu s bílou šálou, která žije sama se svou dcerkou v horním patře tohoto domečku Vickyho rodičů. Před časem jsme jim finančně pomohli, aby mohli domeček zrekonstruovat a přistavět horní patro. To dnes pronajímají a mají tak extra pravidelný příjem. Tato žena dřív neměla zájem přijít na naše shromáždění, až nyní... Teď byla dokonce připravená učinit Ježíše Krista rovnou svým Pánem a Zachráncem. Haleluja! Další lidé na shromáždění přicházeli a odcházeli, jak se vraceli z práce nebo do ní odcházeli. Mluvili jsme o Ježíši a zakoušeli Boží dobrotu. Je úžasné sledovat, jak se lidé mění a rostou s Ježíšem. I toto místo... Dříve tak ponuré s obětním modlářským oltáříkem v rohu (ten mají mimochodem všichni hinduisté v každé domácnosti, v každém obchůdku, všude...), polorozpadlé s plesnivými zdmi, a dnes, poté, co je celý dům spasen - čerstvě vymalované, uklizené a vyčištěné (fyzicky i duchovně), plné Boží přítomnosti! Sláva Ježíši!!!

Opět jsme předávali evangelium v Bandře (část Bombaje) na nábřeží, kde lidé rádi tráví volný čas, prochází se apod., a mají tak čas si povídat. Někteří lidé se s námi chtěli jen vyfotit, většinou však naslouchali dobré zprávě o Ježíši Kristu, která je zde pro většinu lidí naprosto neznámá. Někteří pokládali víc otázek a Ježíš Kristus je hodně zajímal. Měli jsme domluvenou schůzku s dvěma mladými muži, s kterými jsme se poprvé setkali v těchto místech přibližně před rokem a od té doby jsme zůstali v kontaktu. Měli zájem s námi více pobýt... Pozvali nás na ledovou kávu (a čaj) a indickou zmrzlinu falooda a donutili nás nechat si to od nich zaplatit :-) Nakonec jsme společně strávili několik hodin a zůstáváme ve spojení.

23.2. měla Megana 19. narozeniny, tak jsme je s ní oslavili v restauraci dle jejího výběru. Byla naprosto nadšená a moc si to užila (viz foto). Přispěli jsme jim poměrně větší finanční částkou na porod, vyšetření a vše s tím spojené, co měli zaplatit už nyní, i když bude rodit až na podzim. V tuto chvíli, kdy píšu tento článek, nám už sdělili, že je miminko v pořádku a vše se vyvíjí, jak má. Díky Bohu! 25. 2. jsem měla narozeniny, tak mě manžel se Sári vzali na narozeninovou večeři na pro mě zatím asi nejlepší indické jídlo, co jsem kdy jedla :-)

V neděli jsme sloužili v církvi pastora Gabriela, kterou začalo navštěvovat poměrně dost lidí, jež jsme vedli k Ježíši. Bylo skvělé některé z nich po delší době opět vidět! Mnozí už totiž nebydlí ve Vickyho sousedství, ale do církve nadále chodí. Je radost vidět, jak čtou Bibli a rostou v Pánu! Na shromáždění jsem krátce kázala a mluvila i malinko v hindštině, což mělo veliký ohlas :-) Manžel vyučoval o víře. Není tolik důležité, jak velkou máš víru, hlavní je, že veliký Bůh věří tomu, co ti řekl. On je věrný! On udělá přesně to, co ti slíbil. Neztrácej čas měřením své víry, děkuj Bohu a žij to, co je už tvé!

Na konci shromáždění pro mě udělali malou oslavu (ten den jsem měla narozeniny), celá církev zpívala a měli jsme dort. V Indii je tradicí, že oslavenec rukou uloupává kousky dortu a dává je do úst dalším lidem (krmí je tím), anebo všichni přijdou "uždibnout" kousek a krmí oslavence. V mém případě to byla kombinace obojího :-D Po chvíli se objevil Mohan s Meganou s dalším dortem, který pro mě koupili a vše se opakovalo... :-) Ten den mě čekal ještě jeden dort u Vickyho. Lidé z Vickyho sousedství, rodiny a přátelé mi chtěli uspořádat oslavu a bylo od nich moc milé, jak vše připravili a přišli mi popřát. Nikita pracuje v cukrárně, tak přinesla dort odtamtud - čokoládový a opravdu vynikající. Další den mě čekal v pořadí čtvrtý dort (tentokrát mangový a také hodně dobrý). Seema také moc chtěla se mnou mé narozeniny oslavit, tak mi s manželem a sestřenicí přišli večer po práci udělat "surprise party" do McDonaldu. I když narozeniny nikdy moc neřeším a běžně ani tolik neslavím, byla jsem dojata tím, kolik lidí na mě tady myslelo... Také děkuji naší pražské církvi za narozeninové videopřání, které pro mě v tu neděli natočili...

Den před odletem jsme navštívili Vickyho maminku v nemocnici. Zhoršilo se jí dýchání, tak ji hospitalizovali v blízké nemocnici, která je napůl státní a napůl soukromá. Modlili jsme se tam s ní a měli možnost mluvit i s dalšími lidmi, které zajímalo, co to tam děláme :-) Mamince se brzy udělalo lépe a byla propuštěna.

Ještě jsme stihli zajet do Dadaru (jedna bombajská čtvrť) do křesťanského obchůdku, kam chodíme nakupovat Bible a křesťanské materiály, když pro někoho potřebujeme. Pořídili jsme tam Bible, několik křesťanských knih a větší množství Janových evangelií v hindštině a v marátštině, abychom měli na rozdávání.

Všechny události od našeho odletu až do konce manželova pobytu shrnu v dalším příspěvku. Jsme tolik vděční, že můžeme předávat světlo a život i na místě, jako je toto! Náš Bůh je větší než cokoli! Ježíš je Pán!!!